JAK MĚ JENDA VYVEZL

Dneska mi volal Jenda, pak se stavili s Tádíkem. Je totiž velikonoční pondělí, přišli s pomlázkou a koledou. Po odbytí pomlázkových orgií na mém pozadí mi Jenda nabídl odpolední vyvezení. Ráda jsem souhlasila, protože venku je nádherně, sluníčko svítí a je teplíčko, jak není na apríla běžné. Jenda pak přišel s celou rodinou, Domčou, Agátkou i Tádíkem, pomohli mi přesednout na i.vozík a vyjeli jsme stejnou trasou, kterou mě vezli před měsícem. Bažantnice (to je listnatý les, hodně starých dubů, javory, habry, jírovce, lípy a občas keře, je to skoro park, má velké louky) je zalitá sluníčkem, spousta lidiček na procházce, děti na koloběžkách a cvičební prvky na trénink v přírodě byly hodně obsazeny. Lidi tam chodí cvičit rádi a to je fajn. Ukázalo se, že Aga i Tádík mají silné ruce, ručkovali a viseli na hrazdách, šplhali a vytahovali se na vyšší patra, až jsem měla strach. Nojo, rodiče to znají, ale já ne a tak se o ně třesu. Pak jsme objeli celou "bažantku" koukala jsem na krásně kvetoucí orseje, pampelišky, barvínky, sasanky, hluchavky, a dokonce jsme našli listy podobné listům ocúnu, který kvete na podzim a na jaře má jen listy. Nevím, co to doopravdy bylo, ale nevadí. Byla to moc krásná vyjížďka a děkuju Jendovi a jeho milým.

LILIOVNÍK TULIPÁNOKVĚTÝ

V Domově důchodců, kde bydlím, je krásná zahrada s květinami, keři i stromy a lavičkami pro odpočinek. Jedním ze stromů je Liliovník tulipánokvětý, pro nás exotický strom, pocházející ze Severní Ameriky, jako okrasný se v Evropě vysazuje už asi 300 let. Ten náš asi není tak starý, ale působí elegantně a vznosně. Letos kvetl druhý týden v červnu, květy ale za 2-3 dny uvadají, tak, kdo chce vidět tu kvetoucí krásu, musí si to dobře hlídat.

Tádík

Přišla za mnou Jitka a vyprávěla mi zážitky s Táďou, svým vnukem. Je to fajn kluk, čtyřletý, občas se zdá zakřiknutý, ale to asi jen mně, protože se nevidíme moc často. Jitka změnila část zahrady na přírodní, má tam úkryty a možnosti nejen pro hmyz a ptáky, ale i pro ještěrky, které si zvolily za svůj domov starý položený kmen vedle pítek pro ptáky. Tádík, který je, řekla bych, "přírodní badatel" si chtěl ještěrky prohlédnout, postavil si ke stromu židličku a na ní seděl. Ještěrka vykoukla a on na ní začal potichu mluvit. Prý mluvil dlouho, nejmíň čtvrt hodiny, nevíme, co vyprávěl, ale asi se to ještěrce líbilo, celou dobu se vyhřívala na sluníčku a prý poslouchala. A nakonec Tádík pravil, že to není ještěrka, ale ještěráček, protože jeho barva je do zelena!

Návštěva

V pátek jsem měla návštěvu. Přišel Skléra s kytarou a svými četnými zpěvníky. Přišla Maruška, Mařenka, Věra a Helča. Kvůli studenému počasí jsme seděli ve spojovací chodbě, kudy procházeli klienti a zastavovali se u nás, poslouchali a trochu si s námi zpívali. Prý to mám příště oznámit na nástěnce předem, ale já z toho nechci dělat nějakou produkci,tak nevím. Dokonce šla kolem i paní z Informačního centra města (má tady maminku jako klientku)ypívala si s námi a prý, "já vám vytvořím plakátek, jestli chcete". Jenže Skléra ví až dva-tři dny dopředu, že bude moci přijít, tím pádem termín není jistý, tak uvidíme :) :) Zpívali jsme písničky z Tuláckého zpěvníku, které jsem už dávno nezpívala a neslyšela, ty které jsme zpívali na Přemilově. Nezapomněla jsem je, ale můj hlas vrže a skřípe. Prý je to tím, že netrénuju, ale já trénuju, každý den aspoň tři čtyři písničky, akorát si netroufám moc nahlas, abych někoho nevyděsila :) Ale ta návštěva mě moc moc potěšila, bylo to jako něžné pohlazení po duši.Děkuju všem, co přišli a Doufám, že se zase potkáme na návštěvě :)

Měla bych se konečně vrátit ke svému blogu. Nechci psát, co bylo od hospitalizace, nebylo to nic moc. A protože jsem skončila nechodící a jinak to nešlo, pomohl mi můj kamarád, abych dostala místo v Domově důchodců. Jsem tu od 8. listopadu 2021, na něco jsem si přivykla, ale nohy mě pořád drží na jednom místě, chodit nemůžu, jsem jejich vězeň. Nevzdávám to, trénuju od začátku, co tady jsem, jezdím na rotopedu, cvičím na posteli a u žebřin a chodím při vysokém chodítku, pár kroků, ujdu teď, no snad už asi 15 metrů, ale jak kdy. Takže jsem závislá na pohledu z okna a na tom, že mě snad občas někdo vyveze na invalidním vozíku ven. Mám samostatný pokoj s výhledem na trávník, loni jsem sledovala kosí a vrabčí rodiče, jak zakládají své rodiny. Odháněla jsem kočky -kosí požíračky- které se tady každou chvíli plížily a lovily (a ulovily). Ptáci hnízdili v tújích, ale tento týden tyhle jediné stromy porazili, takže už ani kos, ani vrabec. Je tu ticho. V listopadu zasadili na trávníku tři stromky, katalpy, ale zatím jsou samozřejmě holé a jsem zvědavá, jestli se uchytí. A prý se na trávníku bude zakládat zahrada, tak jsem na to zvědavá.

ZÍTRA DOVRŠÍM 11 MĚSÍCŮ NEPŘETRŽITÉ HOSPITALIZACE

Já nevím, jestli se někdy dočkám a půjdu domů. Pořád jsem hospitalizovaná, už jsem měla jít tuhle středu, ale paní, co ležela vedle mě, měla pozitivní test na covid, tak jsem zase v karanténě. Ale protože jsem naposled měla sama pozitivní antigenní test v březnu, měla bych být 90 dní chráněna a proto rozhodl epidemiolog, že PCR test a pokud bude negativní, pak znovu za týden PCR test a když bude znovu negativní, tak můžu domů. Jitka s Lubošem, Lubou a Híďou mi připravili nové bydlení. Dostala jsem od města bezbariérový byt v DPS na Masarykově náměstí, přestěhovali mě, abych nemusela po schodech. Budu mít výhled z 1. patra na náměstí s kašnou a na zámek. Ten druhý PCR test mi snad budou dělat zítra v pondělí, tak, doufám, to dopadne dobře. Už chci být doma!

CITÁT

Je snazší lidi oklamat, než je přesvědčit, že byli oklamáni. Mark Twain

VYVEZLI NÁS

Dnes ráno přišly sestry, že nás vyvezou ven na sluníčko. Hurá! Chci vitamín D! Ještě jsem si netroufla po vlastních nohou, nevěděla jsem, jak je to daleko, tak mě vyvezly na křesle, ale snad zítra už to zkusím sama. Nevím, jestli udržím madla holí v těch oteklých rukách, ale zkusím to a dokážu to. Možná jen částečně, ale chci to dokázat! Na sluníčku bylo krásně, kolem kvetly kytky. Viděla jsem na trávníku sedmikrásky a pryskyřníky! V truhlíkách krásně kvetl vřes a v dalších se zelenaly listy. Ale bylo prý 28 stupňů a to je teplota, při které se já už spíš schovávám. Vydržela jsem do té doby, než mě začaly pálit tváře a ruce. Pak jsem se schovala pod ten šátek, co jsem dostala před dvaceti lety od Míly a vydržela jsem tam dál. S ostatními pacienty jsme si zazpívali a zahráli a dostali jsme šálek kávy. Bylo mi tam krásně a užila jsem si to.

KVĚTINA

Dostala jsem květinu. Nádhernou s oranžovými gerberami, žlutými a bílými chyzantémkami a jsou v ní i květy rudých růží, a to vše aranžované v konývce s nápisem Ptačí háj. Nádhera. Moc moc mi to rozjasnilo den, měla jsem tvrdé ráno a můj milý kamarád přijel jen kvůli tomu. Vidět jsme se nemohli, jen to nechal na recepci. Já vím, mám nejradši kytky na louce, volně rostoucí. Ale ty jsem neviděla už moc dávno. Tahle květina je proto výjimečná. Moc děkuji.

A JAK TO POKRAČUJE

Pozitivní jsem sice byla, ale nejspíš to byl nějaký jiný vir. Ve 14tidenní karanténě jsem neměla žádné příznaky, ale ošetřovaly nás příjemné sestřičky a milí ošetřovatelé a rychle to uteklo. Nastalo další stěhování, protože onen pokoj musí být uvolněn pro další karanténisty. Opět jsem na pokoji s pěti babkami ... Už se moc těším domů. Můj nejmladší prasynovec Vilém už chodí a já ho ještě neviděla, jen na fotkách. Sněženky a bledulky odkvétají, krokusy září žlutými hlavičkami, u Marušky kvete trnka a já to nevidím, jen na fotkách.

KDY TOHLE SKONČÍ? A JAK?

Před týdnem nám dělali antigenní testy na covid 19, jedné z nás vyšel pozitivně a tak nastalo škatulata hejbejte se. My negativní jsme byly přestěhovány do menšího pokoje s tím, že máme 14 dní karanténu. Dnes nám testy zopakovali, a vida, já jsem pozitivní... Tak se zas stěhuju k těm, co jsou na tom stejně a těm ostatním zase začíná 14 dní karantény. Došlo mi, že v tomhle zařízení může nastat nekonečná karanténa, která nikdy neskončí. Brrrr!!

A JE BŘEZEN

A je březen. A já pořád trčím v nemocnici, už plných 8 měsíců. Jen mě zas přesunuli jinam, protože tam, co jsem ležela, je covidové centrum a mají tam pacienty čím dál mladší a mají čím dál těžší průběh nemoci. Mluvila jsem telefonem s jednou sestřičkou odtamtud a byla smutná a moc unavená. Tady jsem na pokoji s pěti babkami. Zpívám lidovky a některé se snaží se mnou, to mě moc těší. Když přijde rehabilitační sestra, tak trochu cvičíme. Chodím s holemi po chodbě a prohlížím si obrázky na stěnách a květiny a čtu jídelníček. Vždycky děvčata potěší, když přinesu příjemné zprávičky o papání :) Tak doufám a věřím. Jsem životní optimista, nedám se jen tak skolit. Teď je dokonce zákaz jezdit z okresu do okresu (kromě práce a nutných případů, snaží se tím zamezit dalšímu rozšíření covidu 19), tak za mnou Jitka moc nemůže, ale domluvila jsem se Vítkem, bydlí v Pardubicích a kdybych něco potřebovala, tak mi to sem doveze. Těším se, až budu doma.

Jak jsem prodělala covid 19

Už jsem ležela čtyři měsíce s bércovými vředy v pardubické nemocnici na geriatrii. Je to vyhlášené pracoviště k léčení chronických ran. Bylo 15. října 2020, sem tam se proslechlo, že asi některý pacient přinesl coronavir. Další den už to bylo jisté - ležící pacienti měli vysoké horečky a někteří nemohli dýchat. Šlo to rychle. Sestry a lékaři začali oblékat další pláště a zástěry a kromě roušek také respirátory a štíty. Pak nám řekli, že umřela Liduška -báječná veselá babča z vedlejšího pokoje. Bylo to jako blesk. od 16. října mám v diáři, že mě hrozně moc bolí bérce. Další poznámky mám jen zpětné. 20. a 21. října jsem o sobě moc nevěděla, jen si v mlhách pamatuji, že mě sestřičky umývaly a přebalovaly a že jsem křičela bolestí, když mi převazovaly rány na bércích. Zjistili mi tam streptokoka a do kapaček přidali antibiotika. Hrozně mě bolely nohy a ruce, nemohla jsem s nimi hýbat. Protože jsem pořád při převazech křičela, přišla 23.října vrchní sestra a navrhla, aby mi na rány dali xeroform, to je mastné krytí, které se na rozdíl od jiných nepřilepí na ránu. Hned jsem se ztišila, přestalo mě to bolet. Začala jsem vnímat, že mám v nose hadičky s kyslíkem a že sestra říká mou teplotu 37.7 Uvědomila jsem si, že mě ošetřují jiné sestry, byly to dobrovolnice a sestry z jiných oddělení a byly oblečené do speciálních obleků, vypadali jako kosmonauti. Naše sestry onemocněly covidem. Naši lékaři také. Chodili k nám na vizitu lékaři odjinud. Celé naše druhé patro bylo nemocné covidem. Bylo to děsivé a hrozné, nikomu to nepřeju! Pak jsem začala víc vnímat, už jsem se mohla posadit a najíst se. Už mě nohy a ruce nebolely. A pak se objevil Leoš. Byl to ošetřovatel z urologie, u nás jako dobrovolník. Nejdřív mi pomohl na gramofon a zpátky na postel, pak mi pomáhal vstát a zase sednout. A pak mě hecoval, že mi pomůže udělat krok. Přitáhl vysoké chodítko, pomohl mi vstát, chytit se ho a jít - zatím na místě, ale po asi deseti dnech nemoci! Sem tam utrousil vtip a pořád se smál, chválil mě i za maličkosti a povzbuzoval mě. I kdybych chtěla, nešlo se tvářit nemocně a nic nedělat. A já chtěla chodit! Druhý den jsem bez Leoše trénovala kroky sama a další den zase přišel a s jeho pomocí jsem s chodítkem chodila po pokoji. a pak i na chodbě. Leoš mě doslova vytáhl ze svrabu. Přeju nemocnici víc takových Leošů, kteří umějí pacienty dostat do správné nálady. Možná u mužů to umějí některé sestry, ale já nedám na Leoše!

POHLEDNICE, KTERÁ SE NEDOSTANE NA NÁSTĚNKU

Dneska jsem dostala další pohlednici. A k ní milé přání k narozeninám. S krásnými malůvkami od tety Jitky Kopecké s nevěřícným "opravdu je ti tolik?" chi chi, nojo, opravdu je mi šedesát. Ale já se cítím pořád na třiadvacet, nebo na pětatřicet. V pondělí nás přestěhovali. Tedy, jsem pořád v nemocnici, ale na druhém patře, kde jsem do téhle doby (6,5 měsíce)ležela, bude zřízeno covidové centrum- zároveň je na třetím patře na oddělení rehabilitace a i v jiných odděleních nemocnice - celkem je tady covidcenter prý devět. Takže nás přesunuli do prvního patra na pokoj 8. na běžné oddělení geriatrie. S tím souvisí přesun nástěnek, ale tady mi sestry řekly, že na to nemají místo, že to musím zrušit. Tak jsem všechny pohledy sundala a pošlu je domů. Proto se dnešní pohlednice nedostane na nástěnku. Básničky ani kresby se nehrnou, tak to nebyl moc dobrý nápad. Nevadí, pohlednicovou sbírku neobnovuji.

BÁSEŇ OD JITKY

Tak, jak jdou dny a dni hned za sebou,// počítám svá léta na „hrbu“ co přibývají,// bohužel i každá vteřina s její ségrou sekundou// mi život zkracuje a ostrým nožem krájí// a já – co já si počnu se vším tím,// když ještě mladá se cítím// a tolik mám před sebou práce, úkolů…// a ráda bych tu s vámi byla pospolu…...// No, a teď to vypadá, jak když se připravuju na smrt,// a proto je tahle báseň plně na prd -// mně jen se líbil ten nápad se dny a dněmi// a také ten se vteřinami dvěmi// a protože mě víc už nenapadá,// tak končím. Jitka, věčně mladá……….

NEMOCNIČNÍ SBÍRKA 2. ČÁST

Ahoj kamarádi a přátelé, jsem pořád v nemocnici a ještě to nějaký čas, asi pár měsíců, potrvá, protože zatím nevědí, co se mnou. Sbírku pohlednic nekončím, kdo chce, může klidně ještě poslat,přišla mi 78. pohlednice z Rakouska od Renči, ale už přejdeme na jinou zábavu. Promiňte, já vím, že vy jste v plné práci, ale já si tu jen ležím a vymýšlím si. Přišlo mi celkem 78 pohlednic a jsem za všechny moc vděčná. Jste báječní, moc vám všem děkuji. Mám pro vás jiný nápad. Co kdybyste napsali čtyř- až mnoho-verší, čili básničku? Nebo příběh? Nebo nakreslili obrázek nebo dokonce komiks? Téma může být „moje letošní dovolená“ nebo „můj nejkrásnější Přemilov“ nebo jakékoli jiné, o kterém se vám bude chtít psát nebo malovat. Termín žádný nedávám, můžete tvořit a posílat mailem kdykoliv. Nikoho nenutím! Ale vím, že mnozí z vás veršují a malují rádi, tak budu moc ráda, když mi pošlete po mailu svoje tvoření. Já je pak vystavím na blogu harrashi.blogspot.com, samozřejmě se jménem autora. Jen musím upozornit, že tady v nemocnici je to vachrlaté s internetem, jeden den jde a druhý ne a nikdo neví co s tím … Tak kdybych měla prodlevu, promiňte mi. Moc se těším na vaše příspěvky. Díky Iva

DALŠÍ PŘÍRŮSTKY DO MÉ NEMOCNIČNÍ SBÍRKY

Vy jste opravdu báječní. Zatím mi přišlo 77 krásných pohledů. Už mám před sebou na stěně dvě nástěnky s vašimi příspěvky. Moje sousedka na pokoji Šárka uspořádala pohledy na ně a sestřička Jůlinka nám pomohla vyřešit zavěšení na stěnu. Dostala jsem krásnou pohlednici od 4 Plavčíků, a s krásným přáním navíc. Míra mi poslala gepardí pohlednici – prý „ten gepard by nejradši za tebou pro pohlazení přišel“ . Jé, to by bylo bájo, mít tady takového mazlíka. Přišla dokonce pohlednice z ciziny – Jitka a Luboš mi napsali ze Slovenska z Podhájské. A Jenda s Renčou mi poslali krásný pohled z Vysočiny. Moc děkuju všem. Ale dovolené skončily a tak změníme téma. Kdo chce, může se zapojit, budu moc ráda. Bližší napíšu příště.

NEPOČÍTÁM

Dobrý den všem. Odhaduji, že pohledů zatím přišlo kolem 65. Moje sbírka nekončí, tak jako nekončí moje hospitalizace. Ještě si tady pobudu, tak si třeba ještě někdo dá tu práci, že napíše a pošle. Jsem za všechny ty pozdravy moc vděčná a když se podívám na nástěnku, která jimi doslova zpřetéká, říkám si, že mít tolik kamarádů a přátel je VELIKÉ ŠTĚSTÍ. Děkuju vám za tohle štěstí a radost, kterou mi dopřáváte. Děkuju za všechna přání a podporu, které mi moc pomáhají. Přišel mi pohled od Mirky, která už se těší, stejně jako já, na další studium VU3V. Jsem zvědavá na nejžádanější témata, která jsme vybrali.Pavla s Marcelem posílají pohledy ze všech míst, která navštívili na své dovolené. Od nich mám nejvíc pohlednic se zajímavými místy. Tentokrát jsou to zámek Zákupy, Doksy a Máchovo jezero. Od zlatovlasé zdravotní sestřičky Simči tady mám další pohled -Sněžku z té nejkrásnější strany - od Úpského rašeliniště. A naposled přišel pohled od Jeníka - z Čoubova mlýna, krásně dětskou rukou vymalovaný, - s tím nejlepším pozdravem. Moc děkuju, děkuju všem.

VŮBEC NESTÍHÁM PSÁT

Zdravím všechny, kdo mi posílají pohlednice. Dneska přišel 51.až 54. Už mám nástěnku úplně plnou, pohlednice na pohlednici a ani kousek místa volného a vymýšlím, kam je budu dávat dál, protože volné šňůry od televize a přístrojů už mám dávno obšancované. Ale už vím jak na to, jen to technicky dotáhneme. Omlouvám se těm milým kamarádům a přátelům, jejichž pohlednici jsem tady zapomněla zmínit, je to můj omyl. Vzpomněla si na mě Nelča s pohlednicí ze Špilberku a fotkou ze své svatby, je krásná, teď už mladá paní a její manžel vypadá jako velký sympaťák, přeju jim moc štěstí. Paní Renata a její dcera Marta si na mě vzpomněly s pohlednicí z výletu do zámku ve Žďáru nad Sázavou a na Zelenou Horu. Dnes přišla krásná vílí pohlednice od Mirky, pozdrav z Kokořína od Pavly a Marcela, od Majoránky pohlednice ze Šumavy a od Káti pozdrav plný krásných modrých petúnií. Od stejné Katky mi v týdnu přišel pozdrav, který mě moc překvapil a potěšil. Byla to fotka interiéru našeho kostela sv. Bartoloměje při jediném koncertě letošního léta, při něm vybrané vstupné bude použité pro rodiny postižené letošní povodní. To je přece báječné! Moc děkuju. Mějte se fajn.

TO JE NÁŘEZ :)

Posílám ahoj všem milým a hodným kamarádům a přátelům. Jste skvělí. Posíláte mi tolik pohledů! Vůbec jsem si nemyslela, že tolik kamarádů se ozve a přidá. Děkuji moc všem. Od Zdeny a Páji jsem dostala pohled z Vysokého nad Jizerou a pak ještě se třemi roztomilými koťátky. Od Mirky jsem dostala pozdrav z dovolené uprostřed Zoo ve Dvorci a od druhé Mirky a Kristýny krásný pozdrav s animovanými chlupatými zvířátky. Kája a Fousáč mi posílají podhled ze šumavských toulek. Jana s přítelem Jirkou posílají pohled ze Slatiňan, Andulka s Toníkem, Bolkem, Martinem, Kájou a Bětuškou mě zdraví z výletu údolím řeky Doubravy se vzpomínkou na to, jak jsme tam kdysi šli na podobný výlet. Od Renči mi přišel neobvyklý pohled s květnatou loukou v Ptačí oblasti Králický Sněžník: kopretiny, zvonky, kohoutky, mezi nimi šťovík, bojínek, psárka a lipnice.. jako z mého dětství, přesně jak to Renča píše - nádhera! A mám tady taky další Bedřichovku - naši tam byli tentokrát na dovolené a mysleli na mě. Díky moc všem, snad jsem na nikoho nezapomněla. Mějte se!