pondělí 30. května 2016

Kvetení

Při dnešní procházce jsem obdivovala další květiny a keře, které právě kvetou.
Od malička mě okouzluje vůně keře, kterému se říká jasmín, i když je to pustoryl :)


Tenhle keř má záplavu růžových květů, ale jak se jmenuje, nevím.

U chodníku jsem našla kvetoucí svlačec,

taky jeden statný zemědým,

a krásný vlčí mák si mě doslova přitáhl, jak zářil :)

neděle 22. května 2016

Můj strom podle keltského horoskopu


Zadání: Napiš vyprávění o stromu, který je podle keltského horoskopu tvým stromem. Zkus posoudit, jestli se sobě podobáte a v čem.
Mým stromem je jabloň.
Měla jsem strach ze srovnání se stromem tak užitečným. Připadá mi troufalé, porovnávat se s jabloní. Ale přišla jsem aspoň na to, z čeho mám ten pocit.
Jabloň je strom strašně nesvobodný. Nemůže si vybrat, ani kde chce růst, jak bude vypadat, jaké bude mít plody, ani to, jak dlouho je bude mít u sebe.
Viděla jsem jabloně čtvrt- i polokmeny, vysoké, statné, i malé, nedorostlé jablůňky, jabloně, pěstované „naplocho“, některé ještě teď obsypané plody a další, pečlivě otrhané majitelem.
Jabloň, skloněnou jako stařenka, na kterou děti bez problémů vylezou a ona se nebrání, jen občas pod velkou váhou některého z nich praskne větev jako člověku nerv.
Jabloň, rostoucí u cesty a nabízející okolojdoucím osvěžení duše i těla v době květu i v době plodů a stín v letním vedru – a to vše jen tak, proto, že to chce dát.
Když jabloni otrhají plody, je smutná. Co nejdéle si chrání ten, na který zapomněli. Je jediný, který jí zůstal – ostatní posloužily jiným.
A když spadne i ten, co jiného jí zbyde? Začne sbírat síly k novému jaru, k novému květu, k nové generaci plodů.
I když jsou její zkušenosti trpké, vždy začne znovu – dokud má vůli svou sílu vehnat do těl a hlav svých dětí.
Po celou dobu doufá, že se najde takové jablko, které nepadne daleko od stromu a které potom nikdo neodnese do výkupu.
Já vím, že možnost, že se to stane, je minimální, ale každá ta jabloň na to myslí.

9. 12. 1995 Ježkovka SETKÁNÍ S JÓGOU
/Tohle foto krásného jabloňového kmenu je z netu/
dřevo_jabloň.jpg

Strom, který jsem si vybrala


Zadání: vyber si jakýkoliv strom, seznam se s ním, dobře si ho prohlédni, napiš o něm povídání. Přemýšlej o něm a zkus ho co nejvíc poznat, vyber mu jméno, případně mu  dej  dárek.
Dlouho jsem přemýšlela, který strom bych si vybrala. Palučiny dobře znám a stromů, které pohladím, když jdu okolo, je dost.
Ale až při povídání ostatních mě to napadlo. Zdálo se mi totiž, že většina hledala strom, který by je na první pohled něčím zaujal – velikostí, barvou, osamělostí, zvláštním růstem. Zkrátka každý hledal nějakou výjimečnost. Řekla jsem si proto, že vyberu strom zcela běžný, takový, okolo kterého dlouho chodíme, ale na první pohled ničím nezaujme. Věřím, že většina účastníků si jej všimla až poté, kdy jsem o něm mluvila.
Naproti strážní budce ve špičce lesa roste hloh. Stojí na malé vyvýšenině nad křižovatkou čtyř cest. Ať přicházíš z kterékoli strany, vždycky ho vidíš a on vidí Tebe. To ale platí o kterémkoliv stromu – ať stojí sám anebo uprostřed lesa. Když jdeš okolo, vždycky se za Tebou dívá.
Hloh je krásný, když raší světle zelenými lístky, když voňavě kvete i když je obsypaný krásně červenými plody. A teď v zimě vyniká jeho křivolaký kmínek. Ještě teď má několik drobných seschlých plodů, které čekají na ptačí zobák.
Dodnes nevím, jestli by se chtěl ten hloh nějak lidsky jmenovat. Myslím, že by mu to bylo jedno. Třeba má nějaké stromové jméno a lidské by mu bylo cizí – nic by mu neřeklo. Ani pozdrav :“Ahoj“ – nemusí mu rozumět. Ale dotek, tomu rozumí každý.
A proto zdravím stromy pohlazením. Někdy se mi zdá, když hladím jeden strom, že ostatní trochu lítostivě pokukují. A pak je mi líto, že mám jenom dvě ruce.
5. 12. 1992 Palučiny  SETKÁNÍ S JÓGOU

/ Svoje fotky hlohu nemám, tak jsem využila vyhledávač, jen tak pro ilustraci :)/
náhled   náhled