Tádík

Přišla za mnou Jitka a vyprávěla mi zážitky s Táďou, svým vnukem. Je to fajn kluk, čtyřletý, občas se zdá zakřiknutý, ale to asi jen mně, protože se nevidíme moc často. Jitka změnila část zahrady na přírodní, má tam úkryty a možnosti nejen pro hmyz a ptáky, ale i pro ještěrky, které si zvolily za svůj domov starý položený kmen vedle pítek pro ptáky. Tádík, který je, řekla bych, "přírodní badatel" si chtěl ještěrky prohlédnout, postavil si ke stromu židličku a na ní seděl. Ještěrka vykoukla a on na ní začal potichu mluvit. Prý mluvil dlouho, nejmíň čtvrt hodiny, nevíme, co vyprávěl, ale asi se to ještěrce líbilo, celou dobu se vyhřívala na sluníčku a prý poslouchala. A nakonec Tádík pravil, že to není ještěrka, ale ještěráček, protože jeho barva je do zelena!