POHLEDNICE, KTERÁ SE NEDOSTANE NA NÁSTĚNKU

Dneska jsem dostala další pohlednici. A k ní milé přání k narozeninám. S krásnými malůvkami od tety Jitky Kopecké s nevěřícným "opravdu je ti tolik?" chi chi, nojo, opravdu je mi šedesát. Ale já se cítím pořád na třiadvacet, nebo na pětatřicet. V pondělí nás přestěhovali. Tedy, jsem pořád v nemocnici, ale na druhém patře, kde jsem do téhle doby (6,5 měsíce)ležela, bude zřízeno covidové centrum- zároveň je na třetím patře na oddělení rehabilitace a i v jiných odděleních nemocnice - celkem je tady covidcenter prý devět. Takže nás přesunuli do prvního patra na pokoj 8. na běžné oddělení geriatrie. S tím souvisí přesun nástěnek, ale tady mi sestry řekly, že na to nemají místo, že to musím zrušit. Tak jsem všechny pohledy sundala a pošlu je domů. Proto se dnešní pohlednice nedostane na nástěnku. Básničky ani kresby se nehrnou, tak to nebyl moc dobrý nápad. Nevadí, pohlednicovou sbírku neobnovuji.