BÁSEŇ OD JITKY

Tak, jak jdou dny a dni hned za sebou,// počítám svá léta na „hrbu“ co přibývají,// bohužel i každá vteřina s její ségrou sekundou// mi život zkracuje a ostrým nožem krájí// a já – co já si počnu se vším tím,// když ještě mladá se cítím// a tolik mám před sebou práce, úkolů…// a ráda bych tu s vámi byla pospolu…...// No, a teď to vypadá, jak když se připravuju na smrt,// a proto je tahle báseň plně na prd -// mně jen se líbil ten nápad se dny a dněmi// a také ten se vteřinami dvěmi// a protože mě víc už nenapadá,// tak končím. Jitka, věčně mladá……….