Citát

Přišel mi mailem tento výrok, autora neznám:

Netrapte se pro ty,

kteří vás pomlouvají za zády.

Znamená to, že jste o krok před nimi

a oni tudíž v dokonalé pozici,

aby vám mohli políbit prdel…

Tráva

Tráva
MichalČerník

To přeci každá tráva
roste od nás až k moři.
Ve větru stébly mává,
s větrem se rozhovoří,
proč bodlák nerozkvet.
To přeci každá tráva
roste od nás až k moři.
A odtud zase zpět.

Stvořidla

Při vzpomínání, kde jsme  s dětskými kroužky všude byli a co jsme viděli, jsme začínali vždycky u Stvořidel (asi 1990 a 1993).  Kromě výletů po řece Sázavě, jízdě starým vláčkem, koupání, brouzdání a  přeskakování z balvanu na balvan, jsme byli také podívat se na zvláštní starý tis ve Vilémově.

Čtyřiadvacítka - první

První „24“ mi pomáhali připravit Qítek a Jeník v září 1997. To oni odpoledne před začátkem oběhli čtyřiadvacetikilometrovou trasu po okolních lesích  a vesnicích a umístili zprávy na označená místa. Po zahájení o půlnoci a rozdělení do družstev měli účastníci trasu projít.  Měli  na to pět hodin, prodírali se nočním lesem, hledali nejkratší cestu mezi vesnicemi a ukryté zprávy. Po návratu na základnu jsme chvíli soutěžili v klubovně. Pak jsme jim zavázali oči, jen jediný z nich viděl – ten je vodil podle plánku a hádali , kudy jdou, kam  došli, co mají v ruce. Poslepu  cvičili na náměstí, lezli v parku na skálu, škrábali se do příkré stráně, přeskakovali potok a taky přelézali parkovou zeď. 

Po splnění si vařili oběd v kotlíku na vlastnoručně připraveném ohništi.

Pak následovala překážková dráha a další úkoly a soutěže, například také stavění skulptur z těl účastníků na ploše jediných novin, to vše až do půlnoci.

Někteří byli hodně unavení, nohy bolavé, otlačené. Někteří se na mě velmi hněvali, protože je původně nenapadlo, že podmínky budou opravdu tvrdé.  Ale hněv trval jen krátký čas. Už po měsíci se mě někteří ptali, jestli za rok bude další Čtyřiadvacítka.

Lovětínská rokle

Pod zříceninou hradu Lichnice v krásném stinném údolí mezi skalami bublá Lovětínský potok, okrášlený kapradinami, mokrýšem a mechy.  Říká se, že v něm žijí raci.  Nad roklí

na  místě zvaném Dívčí kámen jsme jednou našli mloka.  Rokle je zalesněná, rostou tam jedle a buky. Je to krásné místo.

Velikán

Na kraji jedné cesty jsem se zastavila u tohoto stromu.

Ruka

Ruka
Miroslav Holub

Podali jsme ruku trávě -
a je to obilí.
Podali jsme ruku ohni -
a je to raketa.
Zvolna
opatrně
podáváme ruku
lidem,
některým lidem

Citát

"Už je vydáno dvě stě svazků červených knih ohrožených druhů. Kdyby však vymřel  ten jediný druh, který ohrožuje především sám sebe - totiž člověk - ty ostatní by už byly totálně bez problémů."

Dr Giles Jansen, šéf ekologického centra v Birminghamu

Čtyřiadvacítka

Kdysi jsem měla takový sen.. připravit pro dospělé akci, ve které se - 24 hodin vcelku - bude pořád něco dít, bez spaní, bez odpočinkových přestávek, prostě 24 hodin v činnosti a čilosti. Tak dlouho jsem o tom snila, až se mi to – za pomoci mých přátel a kamarádů – povedlo. 

Nejtěžší bylo naplánovat to tak, aby nevznikaly prázdné chvíle.  Ne vždycky se to povedlo, některé družstvo bylo třeba hodně rychlé a pak našlo i čas na odpočinek. Začátek byl vždycky v noci,  někdy ve 22, o půlnoci nebo ve tři ráno, podle okolností a  návaznosti na dopravu. Pro mě bylo nejtěžší to, že jsem už noc předtím skoro nespala, pak další noc v akci, přes den jsem si nenechala ujít nic z toho, co se dělo, takže na konci čtyřiadvacítky jsem padala únavou. Ale bylo to krásné a doufám, že přes únavu a bolavé nohy se to líbilo i všem zúčastněným.

Čtyřiadvacítek bylo šest a jejich čas přicházel vždy se začátkem nového školního roku.

Spolčení

Několikrát jsem byla členkou sdružení nebo spolků s neobvyklým názvem. Nejdřív to byl recesní Klub´s skalních orlů. Vznikl na táboře, měl kroniku, pravidla členství a moc jsme se v něm nasmáli. Pak  jsem vedla turistický kroužek  Myšmaž.  Myšmažáci byli úžasní, byla s nimi velká legrace. Jsme tiší jako myši a když někam přijdeme, brzy nás vyhánějí slovem maž!  - to je vysvětlení názvu. Byli jsme tak sehraná  parta, že jsme lehce vyhrávali závody a soutěže. Byli jsme hodně spolu a dělali všechno, co souvisí s turistikou, trampováním a pobytem v přírodě. Jezdili jsme na víkendy, na tábory, na vandry.

Dalším sdružením je Veselo. To je oficiální sdružení zabývající se mimoškolní činností dětí.

Posledním mým příjemným spolkem je Klub rohatých. Podmínkou členství je být narozen ve znaku berana, býka nebo kozoroha. I tady máme kroniku, pravidla činnosti, zvláštní názvy  a povinnosti činovníků. (např. 1. funkcionář dává pokyn ke svolání setkání,  hlásná trouba dá všem vědět, konečník ukončuje setkání členů v restauraci tím, že sfoukne svíčku na stole).

Tohle všechno bych ale nemohla zažít, nemít kolem sebe báječné a skvělé kamarády a přátele.

Paličkování

Paličkovat jsem začala jako samouk asi před 13 lety.  A hned jsem se nadšeně pustila do obrázků, takže to ze začátku vypadalo všelijak. Pak jsem chvíli chodila do kurzu, abych pochytila další informace a naučila se víc. To, co jsem se naučila, se pokouším předávat dál, vedu kroužek pro děti i dospělé. Teď se snažím vytvářet náušnice.

Cesty

Mám ráda  cesty, nejvíc lesní. Bývají zelené, voňavé, tiché.  Vzpomínám na cestu v lese za Palučinami, kde  na jaře pukaly velké pupeny buků tou nejkrásnější zelení a na pařezech pod nimi jsem poprvé cítila okouzlení krásou mechů a lišejníků.  Na nenápadnou cestičku kolem pařezů přerostlých kůrou a mechem, která vedla ke skále v Přemilově za řekou. Na další, vinoucí se podle lesního potůčku za hájenkou v lese Paláci ke studánce.  I na Přemilově jsme chodili  k lesní studánce příjemnou úzkou cestičkou. Krásná je procházka po cestě, kopírující kraj rybníka Herout.  Cestička, kterou jsme vcházeli do lesíka Čabarka, kdysi byla zasypaná jen borovým jehličím a šiškami. Ale vzpomínám i na cestu v sadu mých prarodičů, která sice nebyla lesní, ale v jednom místě ji lemovaly dva malé smrčky a jedna veliká douglaska, a pro mne, jako malou holku, tenkrát lesní byla.  Krásných cest je mnoho .. za všechny ostatní jmenuji ještě cestu v kraji lesa nad Bezedným jezírkem u rozhledny Barborka.