Měla bych se konečně vrátit ke svému blogu. Nechci psát, co bylo od hospitalizace, nebylo to nic moc. A protože jsem skončila nechodící a jinak to nešlo, pomohl mi můj kamarád, abych dostala místo v Domově důchodců. Jsem tu od 8. listopadu 2021, na něco jsem si přivykla, ale nohy mě pořád drží na jednom místě, chodit nemůžu, jsem jejich vězeň. Nevzdávám to, trénuju od začátku, co tady jsem, jezdím na rotopedu, cvičím na posteli a u žebřin a chodím při vysokém chodítku, pár kroků, ujdu teď, no snad už asi 15 metrů, ale jak kdy. Takže jsem závislá na pohledu z okna a na tom, že mě snad občas někdo vyveze na invalidním vozíku ven. Mám samostatný pokoj s výhledem na trávník, loni jsem sledovala kosí a vrabčí rodiče, jak zakládají své rodiny. Odháněla jsem kočky -kosí požíračky- které se tady každou chvíli plížily a lovily (a ulovily). Ptáci hnízdili v tújích, ale tento týden tyhle jediné stromy porazili, takže už ani kos, ani vrabec. Je tu ticho. V listopadu zasadili na trávníku tři stromky, katalpy, ale zatím jsou samozřejmě holé a jsem zvědavá, jestli se uchytí. A prý se na trávníku bude zakládat zahrada, tak jsem na to zvědavá.