Myšmaž

Myšmaž - kasací a holedbací kroužek.

Čas strašně utíká… děti, o kterých píšu, jsou už ověnčené tituly, povdávané a poženěné, mají vlastní děti, s některými se vídám, jiní jsou daleko, a jen doufám, že si možná někdy  přečtou tyhle řádky. Bylo mi s nimi tak dobře.

Nejprve (od r.1989) to byl obyčejný turistický kroužek a z něj postupně vznikla sehraná a báječná parta úžasných dětí a kamarádů. Název vznikl v listopadu 1992.

Cituji z deníku: „ vymyslela ho Zdenička, a to především proto, že neobsahoval žádné er. Vítek odůvodnil nezvyklý pravopis: jsme tiší jako myši a Iva nás pořád posílá pryč, tak to je MYŠ MAŽ! Teda, kdyby byly myši tiché jako náš kasací a holedbací kroužek, byly by pěkně řvané a s tím posíláním pryč si to taky pěkně vymyslel.“ (konec citátu)

Zažili jsme mnoho víkendů, výletů, táborů, vandrů, zlatých horeček, sledování zvířat v lese, legrací a překvapení, objevování krásných míst. Bez nich by mě nikdy nenapadlo jít prozkoumat remízky uprostřed polí, mokřadní lesy s chráněnými rostlinami, hledat liščí noru anebo se plížit co nejtišeji lesem za srnkami. Zasloužili se o to  Andulka, Klárka, Majoránka, malá a velká Martinka, malá a velká Monika, Renča, Verča, Vilma, Zdenička, Jéňa, Jeník, Luba, Pekari, Pupča, Qítek (srovnáno holky-kluci- podle abecedy).

Každý z nás měl svůj obrázek, miniaturku, něco jako přezdívku, která vyjadřovala osobnost nebo jméno majitele.  Našli byste mezi námi  miminko, modrý tulipán, lodičku, otisk tlapky, kometu, bebe sušenky, pruhované prasátko, ukousnutý nanuk, královskou korunu,  polojasno, andulku, hrníček s kafem, pana vajíčko s pupíkem, ježatého rošťáka vykukujícího z boty, blesk, muchomůrku, majoránku. 

Měli jsme stejné maskované kšiltovky a na nich  placku s černě vyšitým nápisem Myš-maž a pod ním morseovkou první písmeno jména – holky červenou nití, kluci modrou. Později jsme ještě přidali malý knoflík ve tvaru myšky. Placky byly vytvořené ze záclonových kroužků a nalepeného plátna,  vždyť to bylo v době, kdy ještě nebyly dostupné všechny ty kutilské dokonalosti, jako dneska.  Taky jsme dostali od Ježíška stejné šedé celty na vandry.

O Myšmaži bych mohla psát několik stránek, protože jsem si vedla v té době deníky a v nich je všechno, zápisy z víkendů a táborů, kresbičky, vzkazy, pocity, kartičky s podpisy účastníků, fotky, moje botanické úlovky, a třeba i kraťoučké básničky, které jsme vymýšleli cestou někam. Například :
( téma bota) „Je to pravda odvěká, bota přítel člověka.Nechodíme bosi, jako ňáký kosi“ nebo
(téma cesta) „ Jde cesta cestička, pajdá po ní babička. Cesta samý kámen, s babičkou je ámen“ (autor Qítek).
(téma louže, kaluž) „Šla Zdenička na procházku, vedla Bena na provázku. Na cestě se kaluž objevila, Zdenička se v ní málem utopila. Avšak Ben statečný je pes, za Zdeničkou do kaluže vlez“ (autorka Verča).
„Byl jeden pejsek, byl drzý hejsek.Pozvedl nožičku, udělal loužičku“ 
( téma výlet) „Dvě-tři babky na výletě, sebraly se v parném létě. Výlet to byl krásný, nápad to byl spásný.“ (autora si nepamatuji). 

Deníky si psaly i děti. A taky jsme psali kroniku, ve které je všechno dobře zaznamenáno.