Citát

Mám moc ráda knížku Pan Kaplan má třídu stále rád od Leo Rostena často si v ní čtu. Tohle vyznání pana Kaplana jakoby mi tryskalo z duše:

Moje houby sou šecky mošny důry. Lesni důry, loučni důry, horsky důry, prostě cik cak do číroty. Jak  míle je venku teple a slůněčko …

Ta oplocha! To slůničko! Ten úblněk! Ty souchvostí!

Ty opláčky! Ten čistej stuch do plíců! Ty pažidy pod nohama!

Ty cvrky nepeskýho ptákovstva a šmeláci a kobylinky, to šecko sou zásraky číroty.

A fážíme to, my lictvo? Víme to ušít? Cha? Né!

Kolik vás měskejch lidů vidělo vyházet slunce počirým nebem? Kolik vás dítků číroty vonělo do nosu tráfu, skapanou od rosy?

Tamyjapanóve! Sítili vy někdy šici korporátně nebo jednoplivně, sítili vy ve vašem nitru ty stromy, ty ptáčky spíváčky, ty tráfy, ty šeky?

Já je míluju! Já míluju čistej pozoun. Já míluju všeholení ptáčků. A dyš ti ptáčkové ššševeholejou, tak je mátinka čírota – jak se žiká – krása nevítaná!

2003 Turistický tábor Kokořínsko

Bydleli jsme v tělocvičně ve škole ve Mšeně.  Žádná skála, skalka, balvan nebyly pro nás dost daleko, abychom je nenavštívili, neokoukali, na některé nevylezli. Prochodili jsme Kokořínsko křížem krážem.

Kokořín

Čertovy hlavy

Jiří už zase na skále

Zajímavé úkryty

Když jste na táboře s Jiříkem, není divu, že skoro všichni chtějí taky lézt na skály.

No rozhledně



I jiné zajímavosti jsme viděli, například vzdušné kořeny.



Obří hlava a Žába




 

Taky jsme vymýšleli soutěže

a vyhlašovali jejich vítěze

Vítězové

A jako vždycky jsme hráli divadlo - Ježibaba zavřela Jeníčka s Mařenkou do chlívku.

Ježibaba se těší jak si na dětech smlsne

Děti, tady mám pro vás vynikající perníček!

Osobo, ptám se vás, jestli jste neviděla děti?

Když hrajete pohádku ve třech, musí někteří zastupovat více postav .. "Pleju, pleju len ..."



Na konci chodby je jídlena, otevřené dveře vpravo jsou do kamrlíku se sprchou. Na této chodbě později holky našly obrovskou žlutou  ropuchu, skoro se nevešla na lopatku, když ji vynášely ven.



2003 Holčičí tábor

Krásný veselý týden bez  vymožeností civilizace  na chaloupce v Kostelci. Tradičně se holky snažily na službě při přípravě jídla i při úklidu, při zásobování pitné vody. Povedly se  nám krásné korále z přírodnin, kožené šňůrky a výrobky z nich, sádrové obličejové masky, batikovaná trička  i barevné šlapky.


tři oddíly- Želvičky, Lvíčci, Zajíčci



2002 Beroun

Letošní turistický tábor byl v Berouně. Jeli jsme  jako vždycky vlakem a spali jsme tentokrát ve škole. Školník na nás nebyl připraven a nejraději by nás vyhnal, přestože jsme měli smlouvu podepsanou ředitelem.  Nakonec nás natěsnal do jedné třídy. Měli za námi ještě přijet kluci z hokejbalu (jeli na kolech) a ti už museli spát v dílně mezi ponky. Navíc každé ráno v 7 na chodbě řinčel školní zvonek, který bylo prý obtížné vypnout a pak zase uvést do provozu. Ale nakonec jsme ještě dopadli docela dobře. Týden po našem odjezdu  domů Berounka zaplavila Beroun - tam, co jsme chodili nakupovat, byly tři metry vody. Štěstí měli i hokejbalisti, kteří i zpátky jeli na kolech - nocovali v kempech u řek a je jasné, že po pár dnech už by tam mohli leda pěkně "plavat".

Romča - vždy připraven s úsměvem vyvést nějakou lotrovinu za vydatné pomoci bráchy Robina.

Na začátku hry má každý svou židli, rozděluji účastníkům čísla 1-6, pak házím kostkou, koho číslo padne, je-li volný, sedá si doleva na vedlejší místo...

... když vedlejší židle není volná, sedá si na klín toho, kdo na ní sedí

ale může se přesunout jen tehdy, když je sám volný, tedy, nikdo mu nesedí na klíně,

jinak zůstává sedět  a čeká, až se všichni z jeho klína postupně přesunou doleva.

Jirka ( vzadu první vpravo), Monča (usměvavá vedle něj)  a Jakub (vzadu vlevo v kšiltovce) - moji letošní spolupracovníci

V berounském parku u medvědů

Robin závodí

Péťa závodí



Janča závodí

Zuzka závodí

Jirka, Jakub a Monča se chystají rozdat  svačinu

Radka slaví narozeniny

Dort pekla Jančina moc hodná babička, Jiřík zapálil svíčky.

Oslavenkyně sfoukne svíčky...

...a rozkrájí dort

Dostala lízátko ...

... a tričko

Těšení na dort



Jiříka žádná skála nenechá chladným

U lomu - výšku skály už si nepamatuju, ale byla hrozná

Na spodním okraji fotky je vidět  zlom skály, díra, kterou jsme museli přeskočit

A do týhle díry skoro všichni postupně vlezli a prolezli až ke kraji skály, aby si mohli prohlídnout propast zblízka. Nelezli tam sami, bezpečnost zajišťoval Jiřík s Jakubem. 

Ve Svatém Janu pod Skalou

".