sobota 30. března 2013

2002 Beroun

Letošní turistický tábor byl v Berouně. Jeli jsme  jako vždycky vlakem a spali jsme tentokrát ve škole. Školník na nás nebyl připraven a nejraději by nás vyhnal, přestože jsme měli smlouvu podepsanou ředitelem.  Nakonec nás natěsnal do jedné třídy. Měli za námi ještě přijet kluci z hokejbalu (jeli na kolech) a ti už museli spát v dílně mezi ponky. Navíc každé ráno v 7 na chodbě řinčel školní zvonek, který bylo prý obtížné vypnout a pak zase uvést do provozu. Ale nakonec jsme ještě dopadli docela dobře. Týden po našem odjezdu  domů Berounka zaplavila Beroun - tam, co jsme chodili nakupovat, byly tři metry vody. Štěstí měli i hokejbalisti, kteří i zpátky jeli na kolech - nocovali v kempech u řek a je jasné, že po pár dnech už by tam mohli leda pěkně "plavat".
Romča - vždy připraven s úsměvem vyvést nějakou lotrovinu za vydatné pomoci bráchy Robina.

Na začátku hry má každý svou židli, rozděluji účastníkům čísla 1-6, pak házím kostkou, koho číslo padne, je-li volný, sedá si doleva na vedlejší místo...

... když vedlejší židle není volná, sedá si na klín toho, kdo na ní sedí

ale může se přesunout jen tehdy, když je sám volný, tedy, nikdo mu nesedí na klíně,

jinak zůstává sedět  a čeká, až se všichni z jeho klína postupně přesunou doleva.


Jirka ( vzadu první vpravo), Monča (usměvavá vedle něj)  a Jakub (vzadu vlevo v kšiltovce) - moji letošní spolupracovníci

V berounském parku u medvědů


Robin závodí







Péťa závodí


Janča závodí

Zuzka závodí


Jirka, Jakub a Monča se chystají rozdat  svačinu

Radka slaví narozeniny

Dort pekla Jančina moc hodná babička, Jiřík zapálil svíčky.
Oslavenkyně sfoukne svíčky...



...a rozkrájí dort


Dostala lízátko ...

... a tričko


Těšení na dort






Jiříka žádná skála nenechá chladným
















U lomu - výšku skály už si nepamatuju, ale byla hrozná

Na spodním okraji fotky je vidět  zlom skály, díra, kterou jsme museli přeskočit

A do týhle díry skoro všichni postupně vlezli a prolezli až ke kraji skály, aby si mohli prohlídnout propast zblízka. Nelezli tam sami, bezpečnost zajišťoval Jiřík s Jakubem. 

Ve Svatém Janu pod Skalou
".

2 komentáře:

  1. Pááni, už jsem myslela že nedoroluju do konce:-)))
    Bezva reportáže!
    Ajka

    OdpovědětVymazat
  2. Díky :) Nojo, fotek je mnoho, dávám je sem proto, aby se mohli všichni najít a zavzpomínat...

    OdpovědětVymazat