Bydleli jsme v tělocvičně ve škole ve Mšeně. Žádná skála, skalka, balvan nebyly pro nás dost daleko, abychom je nenavštívili, neokoukali, na některé nevylezli. Prochodili jsme Kokořínsko křížem krážem.
 |
| Kokořín |
 |
| Čertovy hlavy |
 |
| Jiří už zase na skále |
 |
| Zajímavé úkryty |
 |
| Když jste na táboře s Jiříkem, není divu, že skoro všichni chtějí taky lézt na skály. |
 |
| No rozhledně |
 |
| I jiné zajímavosti jsme viděli, například vzdušné kořeny. |
 |
| Obří hlava a Žába |
 |
| Taky jsme vymýšleli soutěže |
 |
| a vyhlašovali jejich vítěze |
 |
| Vítězové |
 |
| A jako vždycky jsme hráli divadlo - Ježibaba zavřela Jeníčka s Mařenkou do chlívku. |
 |
| Ježibaba se těší jak si na dětech smlsne |
 |
| Děti, tady mám pro vás vynikající perníček! |
 |
| Osobo, ptám se vás, jestli jste neviděla děti? |
 |
| Když hrajete pohádku ve třech, musí někteří zastupovat více postav .. "Pleju, pleju len ..." |
 |
| Na konci chodby je jídlena, otevřené dveře vpravo jsou do kamrlíku se sprchou. Na této chodbě později holky našly obrovskou žlutou ropuchu, skoro se nevešla na lopatku, když ji vynášely ven. |
Žádné komentáře:
Okomentovat