Strom, který jsem si vybrala

Zadání: vyber si jakýkoliv strom, seznam se s ním, dobře si ho prohlédni, napiš o něm povídání. Přemýšlej o něm a zkus ho co nejvíc poznat, vyber mu jméno, případně mu  dej  dárek.

Dlouho jsem přemýšlela, který strom bych si vybrala. Palučiny dobře znám a stromů, které pohladím, když jdu okolo, je dost.

Ale až při povídání ostatních mě to napadlo. Zdálo se mi totiž, že většina hledala strom, který by je na první pohled něčím zaujal – velikostí, barvou, osamělostí, zvláštním růstem. Zkrátka každý hledal nějakou výjimečnost. Řekla jsem si proto, že vyberu strom zcela běžný, takový, okolo kterého dlouho chodíme, ale na první pohled ničím nezaujme. Věřím, že většina účastníků si jej všimla až poté, kdy jsem o něm mluvila.

Naproti strážní budce ve špičce lesa roste hloh. Stojí na malé vyvýšenině nad křižovatkou čtyř cest. Ať přicházíš z kterékoli strany, vždycky ho vidíš a on vidí Tebe. To ale platí o kterémkoliv stromu – ať stojí sám anebo uprostřed lesa. Když jdeš okolo, vždycky se za Tebou dívá.

Hloh je krásný, když raší světle zelenými lístky, když voňavě kvete i když je obsypaný krásně červenými plody. A teď v zimě vyniká jeho křivolaký kmínek. Ještě teď má několik drobných seschlých plodů, které čekají na ptačí zobák.

Dodnes nevím, jestli by se chtěl ten hloh nějak lidsky jmenovat. Myslím, že by mu to bylo jedno. Třeba má nějaké stromové jméno a lidské by mu bylo cizí – nic by mu neřeklo. Ani pozdrav :“Ahoj“ – nemusí mu rozumět. Ale dotek, tomu rozumí každý.

A proto zdravím stromy pohlazením. Někdy se mi zdá, když hladím jeden strom, že ostatní trochu lítostivě pokukují. A pak je mi líto, že mám jenom dvě ruce.

5. 12. 1992 Palučiny  SETKÁNÍ S JÓGOU

/ Svoje fotky hlohu nemám, tak jsem využila vyhledávač, jen tak pro ilustraci :)/