Baobab

Baobaby patří k mým oblíbeným stromům. Jsou to výrazné osobnosti .. a tak nádherné. Okouzlily mě kdysi jejich fotky. Četla jsem, že je afričtí domorodci používají jako zásobárnu vody - už tím jsou mi sympatické. Škoda, že jsem nikdy žádný neviděla naživo. Obejít  kmen, pohladit kůru, vyzkoušet, jestli je hrubá nebo hladká a jak voní,  podat si s ním ruku-  to je vždycky krásný pocit.

1998 - turistický tábor Brno

Zpětnou  kontrolou  jsem zjistila, že jsem  úplně zapomněla  na turisťák, kdy jsme spali  v  Domě dětí Brno-Lešná !

Helence na promoci

Porota pěvecké soutěže



Místo mikrofonu kvedlačka :)

Jirka vždycky s sebou vozil kytaru a s Helčou krásně zpívali

V Punkevních jeskyních

Na Brněnské přehradě

V Mariánském údolí

 

V zoologickém koutku - se sovou

se supem

Krásný vánoční dárek

Po dlouhých letech jsem byla na vánočním koncertě Petra Bende v Kolíně.
Když jsem ještě normálně chodila, jezdila jsem s báječnou partou dívek, žen a také několika mužů na Petrovy koncerty po celé republice. Teď je to horší, Petra sleduju jen na www.petrbende.cz a tak jsem se moc moc těšila! Po návratu jsem poslala těm báječným kamarádkám tento mail. Jen jedno vysvětlení: Pavel je bubeník a Dalík baskytarista v PB bandu.

Ahoj všichni :) Jsem nadšená, unešená, zase se široce usmívám a myslím na to krásné setkání. Tak dlouho jsem vás, holky a kluci, neviděla, moc jsem se těšila, až se s vámi zase potkám. Nohy mi nedovolují si moc vyskakovat - jen pro vysvětlení - pro chůzi používám hole a chodítko se sedátkem jsem měla s sebou pro jistotu a dobře se hodilo.
Koncert byl báječný a moc děkuji Terezce, že to popsala. Já totiž mám v hlavě jen jeden velký balík zážitků, který budu rozklíčovávat až teď ráno.
S  roztřesenýma rukama i hlasem jsem čekala na autogramiádu - nejdřív si mě všiml Pavel - a pamatoval si mě! Já vím, že si nás pamatují, ale já už tak dlouho s vámi nebyla - nejmíň čtyři roky! Nedivila bych se, kdyby nevěděli. Pak se k němu přidal Dalík a byli  moc milí. Čekala jsem na konci fronty na Petrův podpis - přede mnou se bavil s hlídku majícím hasičem- chtěl si pak zase  sednout za stoleček, ale když mě uviděl, najednou jsem viděla v jeho očích překvapení - vyskočil a vrhl se ke mně (promiňte, aspoň jsem měla v tu chvíli takový dojem :) :)) "ahoj, tak dlouho jsem Tě neviděl!" Snažila jsem se Petrovi všechno pochválit, protože podle mě to opravdu bylo báječné. A v kalendáři mám Petrův podpis na každém měsíci - prý:" otočí se stránka a už to není vidět - tak ať to máš pořádně" :)
Jsem olíbaná, potěšená, zobjímaná - dostala jsem tím jeden z nejkrásnějších vánočních dárků. Moc vám všem děkuji za tyhle krásné chvíle.
harra

PF 2014

S touto historickou fotografií přeji vám všem krásné a šťastné vánoce a v novém roce ať se vám všechno daří!

20 DEKA DUŠE

Dlouhá léta mám doma knížku Z dílny malých scén a v ní se mi líbí tato báseň  Jiřího Dědečka.

20 DEKA DUŠE

Chtěl jsem si koupit 20 deka duše,
pár kousků pravdy, litr svědomí,
leč prodavačka odvětila suše:
"Jak jsou ty lidi dneska pitomý..."

Mě ovšem tímto nevyvedla z míry,
řekl jsem: "Dobrá, nic se neděje,
dejte mi tedy za korunu víry,
osminku citu, láhev naděje."

A ona řekla: "Musíte stát frontu."
A fronta vedla cikcak za hory
a potom dál, až někam k horizontu.

A všichni lidi chtěli brambory.

Vtip z dávného Dikobrazu

Přemilov 1995