čtvrtek 29. listopadu 2012

Rok 1999 - Dozvuky

Účastníci Dozvuků kromě jiných her si zavázali oči a nechali se odvést ke stolu. Vůbec netušili, co budou dělat. Posadili jsme je do dvojic proti sobě a mezi ně na stůl položili kus hlíny. Měli jednoduchý úkol - bez použití hlasu a poslepu společně z té hlíny něco vytvořit. Zároveň měli odhadnout, kdo to sedí proti nim, 
s kým spolupracují. Protože jsme se všichni znali, nebylo to pro některé ani moc těžké.


Čtyřiadvacítka Husité

Téma další Čtyřiadvacítky bylo husitství, založené na historicky doloženém přesunu Žižkových vojsk a chystané bitvě se Zikmundem a jeho křižáky v blízkosti řeky Doubravy někde tam, co je dnes Pařížovská přehrada. Všichni naši účastníci byli husité, nachystali si oděvy, helmice, zbraně (oštěpy, palcáty, palice a hadrové míčky) a štíty, za úsvitu nacvičovali boj muže proti muži (nebo ženy proti ženě). Pak  jejich velitelé zaveleli k přesunu na náměstí a tam se vším vybavením počkali na linkový autobus do Čáslavi. Tam přešli na vlakové nádraží na motorák. Na každé vlakové zastávce (Žleby, Ronov, Třemošnice) měla vystoupit část vojska a k přehradě dojít pěšky. Cestou měli shánět zásoby potravy pro vojsko i koně - obyvatelé se jim písemně zavazovali k tomu, co dobrovolně odevzdají ze svých zásob.  Pokud si vzpomínám, byli obyvatelé štědří a Žizku podporovali ze všech sil. Jeden měšťan daroval dobytče, další řepu a jablka, jiný pár grošů. Jednomu družstvu se dokonce povedlo přivést s sebou dalšího vojáka - byla to dívka Lenka, která nás před tím neznala. Byla velmi šikovná, v následující bitvě prokázala sílu a dobrou trefu. Fotek je jen pár ze začátku, víc jich nemám. Pokud fotil některý z účastníků a ty fotky najde, prosím, aby mi je poslal, kontakt je v profilu.



Holčičí tábor















Tento rok jsme prvně porušily zásadu, že na holčičák patří jen holky. Jel s námi Pepa. Tábořiště na zahradě naší chaloupky se znovu zaplnilo stany, zubříkem, povídáním, soutěžením, hrami, vařením na ohništi. Batikovaná trička se moc povedla a tkané podložky též. Tři zelené víly jsou Katka, Verča a Bára. V noci jsme slyšeli temné mručení lvice z blízké malé zoo. Tento rok nám poprvé pomáhali s noční hrou Eliška Kutnohorská a Adalbert Kolínský. Přišli až za tmy, zablikali na nás baterkami, jakože jsou připraveni, ani nesešli ze stráňky k nám k ohni. Klárka s Pepou jim šli pomoci při hlídání a holky jedna za druhou, každá sama, prošly tmavou cestu až k lesu a zpátky. Eliška s Adalbertem na nás zamávali baterkami a odjeli. Tak to dělali další roky vždy. Mnohokrát se nás holky ptaly, kdy je konečně uvidí? Ale níkdy to nevyšlo. Děkuji tímto nejen Elišce a Adalbertovi, ale i Pepovi, který to dobře vymyslel a ty dva pozval.

Tábor Soběslav



V Soběslavi jsme bydleli v Domě dětí. Odtud jsme jezdili po okolí , na hrady a zámky, do přírody, k rybníkům a dalším zajímavostem. Pamatujete si, jak si Radka na každém táboře udělala nějaký úraz? Tady si nakopla patu o zeď v tělocvičně a nemohla chodit.   Ale dívka, kterou na poslední fotce všichni obletují, je Petra. Netváří se moc nadšeně, ale to je jen finta.

Turistika










Obrázky jsou především z našeho výletu do Klenovky a jak jsme si tam užívali na dětském hřišti. Tři poslední fotky jsou ze schůzek a víkendů.

sobota 22. září 2012

V Palučinách 1998

Do Palučin jsme jezdili (nebo i chodili pěšky - je to  8 km) pravidelně. Moudrá sova nás přijala přátelsky a vlídně a umožnila nám nezapomenutelné víkendy v partě stejně nadšených kamarádů. Když bylo pěkné počasí, spali jsme v chatkách a když mrzlo, stěhovali jsme se do ložnic.










Pohádkový les - u perníkové chaloupky


Pohádkový les - Rumcajs


Pohádkový les - Šípková Růženka


Strojení stromečku 1998

Každý rok jsme strojili v lese stromeček do ozdob z jablíček, klasů obilí, kusů řepy, suchého chleba, mrkví a podobných dobrot pro zvířata a ptáky. Přidávali jsme pár perníčků pro vůni, pod stromečkem naskládali dárky kamarádům. Rozsvítili jsme svíčku, pak jsme zazpívali koledy a dárky jsme si rozdali. Byla to vždycky moc hezká schůzka.