Mám ráda cesty, nejvíc lesní. Bývají zelené, voňavé, tiché. Vzpomínám na cestu v lese za Palučinami, kde na jaře pukaly velké pupeny buků tou nejkrásnější zelení a na pařezech pod nimi jsem poprvé cítila okouzlení krásou mechů a lišejníků. Na nenápadnou cestičku kolem pařezů přerostlých kůrou a mechem, která vedla ke skále v Přemilově za řekou. Na další, vinoucí se podle lesního potůčku za hájenkou v lese Paláci ke studánce. I na Přemilově jsme chodili k lesní studánce příjemnou úzkou cestičkou. Krásná je procházka po cestě, kopírující kraj rybníka Herout. Cestička, kterou jsme vcházeli do lesíka Čabarka, kdysi byla zasypaná jen borovým jehličím a šiškami. Ale vzpomínám i na cestu v sadu mých prarodičů, která sice nebyla lesní, ale v jednom místě ji lemovaly dva malé smrčky a jedna veliká douglaska, a pro mne, jako malou holku, tenkrát lesní byla. Krásných cest je mnoho .. za všechny ostatní jmenuji ještě cestu v kraji lesa nad Bezedným jezírkem u rozhledny Barborka.
Žádné komentáře:
Okomentovat