Píseň o rodné zemi

Měla jsem vždycky ráda říkanky i básničky a jako trochu odrostlejší dítě jsem moc ráda recitovala. Bylo mi jedno, že je to k nějakému výročí, hlavně, že jsem mohla předvést své pojetí "uměleckého" přednesu. A přednášela jsem pořád, i doma, třeba na zahrádce, když mě nikdo neslyšel, panenkám, vlastně to ani nemusely být básničky, panenkám jsem přednášela i pohádky, měnila jsem hlasy postav a naivně dramatizovala :) :) Přesto jsem se nikdy nezbavila trémy, která mě na veřejnosti stíhá doposud. Našla jsem na netu báseň, kterou jsem kdysi přednášela.

Jaroslav Seifert

Píseň o rodné zemi (Zhasněte světla, 1938)

 

Krásná jako kvítka na modranském džbánku

je ta země, která vlastí je ti,

krásná jako kvítka na modranském džbánku,

sladká jako střída dalamánku,

do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti.

 

Stokrát zklamán, rady nevěda si, 

znovu vždycky navracíš se domů,

stokrát zklamán, rady nevěda si,

k zemi bohaté a plné krásy,

k chudé jako jaro v čerstvém lomu.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,

těžká, těžká jako vlastní vina

– není z těch, na něž se zapomíná.

Naposledy kolem tvého spánku

padne prudce její hořká hlína.