Moje houby sou šecky mošny důry. Lesni důry, loučni důry, horsky důry, prostě cik cak do číroty. Jak míle je venku teple a slůněčko …
Ta oplocha! To slůničko! Ten úblněk! Ty souchvostí!
Ty opláčky! Ten čistej stuch do plíců! Ty pažidy pod nohama!
Ty cvrky nepeskýho ptákovstva a šmeláci a kobylinky, to šecko sou zásraky číroty.
A fážíme to, my lictvo? Víme to ušít? Cha? Né!
Kolik vás měskejch lidů vidělo vyházet slunce počirým nebem? Kolik vás dítků číroty vonělo do nosu tráfu, skapanou od rosy?
Tamyjapanóve! Sítili vy někdy šici korporátně nebo jednoplivně, sítili vy ve vašem nitru ty stromy, ty ptáčky spíváčky, ty tráfy, ty šeky?
Já je míluju! Já míluju čistej pozoun. Já míluju všeholení ptáčků. A dyš ti ptáčkové ššševeholejou, tak je mátinka čírota – jak se žiká – krása nevítaná!
Žádné komentáře:
Okomentovat