Přemilov I.

Krásné místo,  nádherné zážitky, spousta kamarádů.

Jako dítě jsem nikam na tábor nechtěla jet.

V roce 1977 jsem byla poprvé jako instruktorka na táboře v Přemilově u Chrudimky.  A jezdila jsem tam pak dvacet let, někdy na jeden, jindy na dva běhy. Každý rok jsme stavěli tábor od začátku – stany s podsadami pro děti, větší vojenské stany pro vedoucí a velký stan „hangár“ pro  případ deštivého počasí. Kuchyň byla v dřevěné boudě a vařili jsme na vojenské pojízdné kuchyni. Později jsme postavili dřevěný „hangár“ na kůlech, protože Chrudimka se skoro každým rokem vylila z břehů a my čvachtali ve vodě a blátě. K novému hangáru přibyla i nová vysoká dřevěná kuchyň, ale vaření na vojenské zůstalo.Taky jsme

i pro vedoucí pořídili stany s podsadami. Protože jsme každý rok měli problém s pitnou vodou, nechali jsme vykopat studnu a z ní byla voda výborná! V roce 1996 jsme stavěli a natírali všechny nové podsady a na jaře 1997 jsme na ně pořídili nové speciální překládací celty.

Nové podsady a celty

Cesta do zátoky

Most před povodní

Strážní věž a studna

Užívali jsme si  krásnou idylku na krásném místě.

Bohužel  v roce 1997 v létě byla na Chrudimce velká povodeň.  Voda vystoupila z břehů a bylo jí hodně – proto jsme přerušili tábor, odvezli děti do bezpečí. Voda pořád stoupala, už se dalo mezi stany jezdit na loďce, a tak se vedoucí pokusili pět stanů  nastojato přenést přes proudící vodu na stráň pod věž – proud byl ale silný a pod strání bylo hluboko, tak jsme ostatní stany nechali stát, doufali jsme, že pomalu stoupající voda jim nemůže ublížit a těžké podsady  zůstanou na místě.  Stačila ale jedna noc – nikdo z nás neviděl, jak se to stalo, a vlastně je to dobře – kdoví, jak by to dopadlo s tím, kdo by tam tu noc zůstal.  Těžko si ale představit tu sílu, která stojící stany nejspíš posouvala až  k řece, tam na hloubce poskládala podsady, servala z nich celty  a všechno odplavila – anebo kdovíjak to bylo.  

Několik stanů se zachytilo, voda u kuchyně metr vysoko,
vpravo pod stráňkou až metr a půl

Pohled k Novému světu

provizorní most po povodni

Jak rychle voda přišla, tak taky odešla. V úterý ráno nebyla na louce ani kapka, ani žádné bláto, písek, nic, co by nasvědčovalo předchozí situaci. Dokonce voda v řece se uklidnila a opadávala. Začali jsme brouzdat řekou a hledat. Celty byly namuchlané – a zničené- v kořenech olší, pod velkými kameny, pod vývraty. Všechny podsady ale pluly po Sečské přehradě. Snažili jsme se je pomocí loděk vylovit.  Většinu z nich jsme opravdu získali zpět. Některé ale už měli chataři postavené na zahradě a museli jsme o ně svést ještě jeden boj.
Nejhůř dopadla studna - po zatopení jsme ji už nedokázali vyčistit.