JAK MĚ JENDA VYVEZL

Dneska mi volal Jenda, pak se stavili s Tádíkem. Je totiž velikonoční pondělí, přišli s pomlázkou a koledou. Po odbytí pomlázkových orgií na mém pozadí mi Jenda nabídl odpolední vyvezení. Ráda jsem souhlasila, protože venku je nádherně, sluníčko svítí a je teplíčko, jak není na apríla běžné. Jenda pak přišel s celou rodinou, Domčou, Agátkou i Tádíkem, pomohli mi přesednout na i.vozík a vyjeli jsme stejnou trasou, kterou mě vezli před měsícem. Bažantnice (to je listnatý les, hodně starých dubů, javory, habry, jírovce, lípy a občas keře, je to skoro park, má velké louky) je zalitá sluníčkem, spousta lidiček na procházce, děti na koloběžkách a cvičební prvky na trénink v přírodě byly hodně obsazeny. Lidi tam chodí cvičit rádi a to je fajn. Ukázalo se, že Aga i Tádík mají silné ruce, ručkovali a viseli na hrazdách, šplhali a vytahovali se na vyšší patra, až jsem měla strach. Nojo, rodiče to znají, ale já ne a tak se o ně třesu. Pak jsme objeli celou "bažantku" koukala jsem na krásně kvetoucí orseje, pampelišky, barvínky, sasanky, hluchavky, a dokonce jsme našli listy podobné listům ocúnu, který kvete na podzim a na jaře má jen listy. Nevím, co to doopravdy bylo, ale nevadí. Byla to moc krásná vyjížďka a děkuju Jendovi a jeho milým.

LILIOVNÍK TULIPÁNOKVĚTÝ

V Domově důchodců, kde bydlím, je krásná zahrada s květinami, keři i stromy a lavičkami pro odpočinek. Jedním ze stromů je Liliovník tulipánokvětý, pro nás exotický strom, pocházející ze Severní Ameriky, jako okrasný se v Evropě vysazuje už asi 300 let. Ten náš asi není tak starý, ale působí elegantně a vznosně. Letos kvetl druhý týden v červnu, květy ale za 2-3 dny uvadají, tak, kdo chce vidět tu kvetoucí krásu, musí si to dobře hlídat.

Tádík

Přišla za mnou Jitka a vyprávěla mi zážitky s Táďou, svým vnukem. Je to fajn kluk, čtyřletý, občas se zdá zakřiknutý, ale to asi jen mně, protože se nevidíme moc často. Jitka změnila část zahrady na přírodní, má tam úkryty a možnosti nejen pro hmyz a ptáky, ale i pro ještěrky, které si zvolily za svůj domov starý položený kmen vedle pítek pro ptáky. Tádík, který je, řekla bych, "přírodní badatel" si chtěl ještěrky prohlédnout, postavil si ke stromu židličku a na ní seděl. Ještěrka vykoukla a on na ní začal potichu mluvit. Prý mluvil dlouho, nejmíň čtvrt hodiny, nevíme, co vyprávěl, ale asi se to ještěrce líbilo, celou dobu se vyhřívala na sluníčku a prý poslouchala. A nakonec Tádík pravil, že to není ještěrka, ale ještěráček, protože jeho barva je do zelena!

Návštěva

V pátek jsem měla návštěvu. Přišel Skléra s kytarou a svými četnými zpěvníky. Přišla Maruška, Mařenka, Věra a Helča. Kvůli studenému počasí jsme seděli ve spojovací chodbě, kudy procházeli klienti a zastavovali se u nás, poslouchali a trochu si s námi zpívali. Prý to mám příště oznámit na nástěnce předem, ale já z toho nechci dělat nějakou produkci,tak nevím. Dokonce šla kolem i paní z Informačního centra města (má tady maminku jako klientku)ypívala si s námi a prý, "já vám vytvořím plakátek, jestli chcete". Jenže Skléra ví až dva-tři dny dopředu, že bude moci přijít, tím pádem termín není jistý, tak uvidíme :) :) Zpívali jsme písničky z Tuláckého zpěvníku, které jsem už dávno nezpívala a neslyšela, ty které jsme zpívali na Přemilově. Nezapomněla jsem je, ale můj hlas vrže a skřípe. Prý je to tím, že netrénuju, ale já trénuju, každý den aspoň tři čtyři písničky, akorát si netroufám moc nahlas, abych někoho nevyděsila :) Ale ta návštěva mě moc moc potěšila, bylo to jako něžné pohlazení po duši.Děkuju všem, co přišli a Doufám, že se zase potkáme na návštěvě :)

Měla bych se konečně vrátit ke svému blogu. Nechci psát, co bylo od hospitalizace, nebylo to nic moc. A protože jsem skončila nechodící a jinak to nešlo, pomohl mi můj kamarád, abych dostala místo v Domově důchodců. Jsem tu od 8. listopadu 2021, na něco jsem si přivykla, ale nohy mě pořád drží na jednom místě, chodit nemůžu, jsem jejich vězeň. Nevzdávám to, trénuju od začátku, co tady jsem, jezdím na rotopedu, cvičím na posteli a u žebřin a chodím při vysokém chodítku, pár kroků, ujdu teď, no snad už asi 15 metrů, ale jak kdy. Takže jsem závislá na pohledu z okna a na tom, že mě snad občas někdo vyveze na invalidním vozíku ven. Mám samostatný pokoj s výhledem na trávník, loni jsem sledovala kosí a vrabčí rodiče, jak zakládají své rodiny. Odháněla jsem kočky -kosí požíračky- které se tady každou chvíli plížily a lovily (a ulovily). Ptáci hnízdili v tújích, ale tento týden tyhle jediné stromy porazili, takže už ani kos, ani vrabec. Je tu ticho. V listopadu zasadili na trávníku tři stromky, katalpy, ale zatím jsou samozřejmě holé a jsem zvědavá, jestli se uchytí. A prý se na trávníku bude zakládat zahrada, tak jsem na to zvědavá.

ZÍTRA DOVRŠÍM 11 MĚSÍCŮ NEPŘETRŽITÉ HOSPITALIZACE

Já nevím, jestli se někdy dočkám a půjdu domů. Pořád jsem hospitalizovaná, už jsem měla jít tuhle středu, ale paní, co ležela vedle mě, měla pozitivní test na covid, tak jsem zase v karanténě. Ale protože jsem naposled měla sama pozitivní antigenní test v březnu, měla bych být 90 dní chráněna a proto rozhodl epidemiolog, že PCR test a pokud bude negativní, pak znovu za týden PCR test a když bude znovu negativní, tak můžu domů. Jitka s Lubošem, Lubou a Híďou mi připravili nové bydlení. Dostala jsem od města bezbariérový byt v DPS na Masarykově náměstí, přestěhovali mě, abych nemusela po schodech. Budu mít výhled z 1. patra na náměstí s kašnou a na zámek. Ten druhý PCR test mi snad budou dělat zítra v pondělí, tak, doufám, to dopadne dobře. Už chci být doma!

CITÁT

Je snazší lidi oklamat, než je přesvědčit, že byli oklamáni. Mark Twain